Po takřka půlročním pobytu ve Vietnamu jsem se rozhodl napsat reakci na článek "Óda na Minsk" z pera jednoho staršího účastníka exkuzu do místního "milijé".
V roce 2012 už v Hanoji jezdí na Minsku opravdu jen ti nejotrlejší harcovníci. Za celou dobu jsem viděl tyto motorky tři a z toho jedna stojí pod oknem naší koleje ožraná od myší. Vietnamci chtějí obvykle Vespu nebo aspoň nějakou levnější obdobu. Západní studenti zase pochopili, že motorka s automatickou spojkou exponenciálně snižuje jejich dobu pobytu v místních nemocnicích. Na druhé straně je fakt, že moje ruské spolužačky tam pořád tráví průměrně aspoň jeden týden v měsíci. A pak, že vietnamská nemocniční péče za nic nestojí. Nutno říct, že většinou jsou ty nehody jejich chyba, protože řídí nalité a potmě, nicméně klauzule nepřizpůsobení stylu jízdy stavu vozovky nabírá ve Vietnamu zcela nový rozměr. Když je kupříkladu kolem Západního jezera vedena kanalizace a na poklopy kanálů se buď nedostávají finance, nebo je prostě někdo lohne, znamená to, že uprostřed jednoho z pruhů je každých 20 metrů díra jak do Stromovky. Vietnamci ukázněně jezdí pouze nekanalizovaným pruhem, ale pusťte na to Rusku a ani se nenadějete a už je ve Stromovce a potažmo ve Vietnamsko-Francouzské nemocnici.
Já sám jsem se tedy na motocyklu jakž takž naučil, aby se mi chlapci nesmáli, že mám určitě malý pyj, když ani na motorce neumím jezdit. Navíc se to docela hodí při cestování mimo Hanoj, pakliže si chce člověk motorku na nějakou dobu vypůjčit. Nicméně v Hanoji v dnešní době za současné dopravní situace rozhodně vyplatí jezdít buď autobusem, nebo na kole.
Autobus je dobrá věc, protože je jich hodně a jsou zaručeně nejsilnějším účastníkem silničního provozu, takže je v nich poměrně bezpečno, až na to, že se tam občas krade, a hlavně dost ochmatává, s čímž mívají problémy zvláště děvčata. Potíž nastává ve chvíli, kdy je potřeba dojet někam na čas, protože tady neexistují jízdní řády, autobusy prostě jezdí po trasách, a když zrovna přijede, tak tu je. Jenže občas bohužel nepřijede vůbec, což může některé slabší povahy poměrně vyvést z míry, a pak ani ta cena 3 koruny za jízdu jejich pošramocenou dušičku neuchlácholí.
Ano přátelé, absolutně nejvýhodnějším dopravním prostředkem po Hanoji je kolo šlapací (a dráty pletací). Má to jen výhody: Cena, skladnost, přenosnost a ještě to zocelí tělesnou schránku. Nezanedbatelnou výhodou, pokud si koupíte kolo staré a rozbité, je i to, že vás to donutí naučit se všechny součástky kola ve vietnamštině, abyste se mohli domluvit s opravářem, a to se přece vyplatí.
Ve špičce nejste o moc pomalejší než motorky, mimo špičku je to po městě asi o 5 minut na kilometr, což není žádná tragédie. Na delší cesty je kolo také výhodné, protože když zjistíte, že určitý bod je velmi daleko, rozhodnete se tam radši nejet, čímž ušetříte čas i peníze. Pokud o vaši přítomnost v tom dalekém bodě někdo opravdu stojí, nakonec se mu vás zželí a doveze vás tam na vlastní motorce.
Pronájem motorky v Hanoji stojí přibližně milion dongů měsíčně a dalších cca. 400 tisíc za benzín, k tomu připočíst 40 tisíc měsíčně za parkování a neustálý strach, že ji někdo štípne. Dohromady 9x 1 440 tisíc dongů a pocuchané nervy = 12 960 tisíc dongů
Kolo jsem koupil za dvě misky phở gà = 80 tisíc dongů (bylo to luxusní phở gà), byl to vrak, takže jsem do něj nalil ještě 300 tisíc, ale udělal jsem z toho zbrusu nový stroj, který by mi záviděl Lance Armstrong, když hrál na trubku na Měsíci. Jediné další výdaje jsou spojené s pumpováním kol, protože nemám vlastní pumpičku, a tak každé dva týdny investuj 2 koruny do pouličního hustiče. Tihle hustiči jsou stejně spíš taková žebrota, tak se aspoň člověk cítí dobře, že podporuje chudé.
Sečteno a podtrženo za devět měsíců pobytu ve Vietnamu tímto krokem ušetřím kolem 12 500 kč, což je více než jeden semestr delšího studia na UK... a to se může ještě hodit.
