Když mi tak smutně vypršelo studentské vízum a naděje na jeho prodloužení se rozplynuly v moři ekonomické krize, úřednické neochoty a bujícího úplatkářství. Rozhodl jsem se, že si pořídím vízum turistické. Tři měsíce jsou akorát, aby to pokrylo i mou závěrečnou hanzelkovsko-zikmundovskou výpravu po Indočíně.
V turistických kancelářích mě strašili jakousi olbřímí nebuddhistickou částkou a časovým horizontem přesahujícím dobu potřebnou k reinkarnaci. Rozhodl jsem se proto, prodloužit si za milion vízum na letišti, k čemuž jsem ovšem aspoň na chvíli potřeboval opustit tento ráj socialistického blahobytu a očekávání lepších zítřků.
Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, Bankok byl pro mě jasná volba. Letenka je levná a místo je to zajímavé. Koupil jsem si teda od pana Jančury letenku a vydal se na cestu. V pondělí ráno jsem si dal jako správný Čech k snídani před letištěm xôi, abych nemusel kupovat předraženou letištní stravu, a pak nasedl do letadla a vznesl se směrem k zemi kokosového mléka a levných transvestitů... totiž transvestitů a levného kokosového mléka.
V Bankoku je vedro jako u velblouda za hrbem, ale to je tady vlastně všude, nicméně civilizované vedro je z nějakého důvodu mnohem vedrovitější než vedro rozvojové. (Je tedy klidně možné, že do Hanoje vedro ještě nedorazilo, protože vedro jezdí zásadně metrem, a to v Hanoji nemáme)
První den jsem bydlel u muslimského couchsurfera, který vlastní vegetariánskou restauraci. Je to milý chlapík a všem couchsurferům permanentně vyhlašuje džihád a schovává jim do batohů kedlubnové pumy. Bylo tam spousta couchsurferů. Většina z nich tedy jen Asií projížděla ať už jako turisté nebo jako těsně postpubertální Západní zazobanci, kteří cestují po Asii, aby zde našli smysl života a v neposlední řadě, aby po návratu na základě neustálého omílání této zkušenosti nalezli snažší cestu k náhodnému sexu. Ale možná už stárnu nebo jsem se stal obětí novodobého syndromu... (you don't know NAM, man, you just don't know.)
Bankok je opravdu zajímavé město, kde se (trochu klišé) mísí moderní svět s buddhistickými tradicemi a náboženskou architekturou. Majestátní buddhistické chrámy v Bankoku lahodí oku turisty víc než zapadlé umolousané pagody v Hanoji, nicméně Chrám literatury je pořád pěkný, a navíc, kdo hledá, najde. Hanoj je Hanoj... Zajímavé místo je rozhodně dům Jima Thompsona, Američana, který v padesátých letech v Thajsku obrozoval tradiční tkalcovské umění. Nechal si do prostřed Bankoku přivézt vesnické domy, sestavit z nich jeden velký, a pak v něm žil, dokud se neztratil někde v Indonésii. Když se mu nechtělo chodit na záchod, močil kočce do hlavy (porcelánové kočce).
Nejsvětlejším bodem příjezdu do Bankoku však bylo, že mají mléko. Studené a bez cukru. Bylo to, jako když dáte vyléčenému alkoholikovi znova čichnout ke špuntu. Na mléko padla dobrá desetina mého rozpočtu, páč mléko v Thajsku není žádná láce. Na druhé straně, není to nic proti pivu. Pod padesát korun ho nepořídíte, a to je ještě to hnusné slonisko.
Vzhledem k tomu, že se necítím být mužem velkoměsta, vydal jsem se co nejrychleji pryč. První zastávka byla ve starobylém hlavním městě Ajutaja, což bude počítám takový slabší odvar Angkor Watu, nicméně to stojí za návštěvu. Další den, jsem se vydal do plážového resortu Hua Hin. Tam jsem byl trochu zklamaný, neb to bylo dost turistické, nicméně o kousek vedle je chrámová oblast Phetchapuri, kde to bylo moc hezké. Poslední noc jsem přespal na nádraží, neb mi ujel vlak.
Z Hanoje mi trochu zapomněli poslat zvací dopis, takže bylo dost dobře možné, že mě nepustí zpátky. Nicméně nakonec to vyšlo a já jsem zpět v ráji dělného lidu.
Ještě jednu věc jsem zapomněl. V Thajsku neprodávejte drogy a neurážejte krále, mohli byste skončit v lochu. Pokud tam jedete za tělesnými prožitky, dávejte pozor na transsexuály, je jich tam mračna. Druhá věc je, že se smí souložit jen se slečnami s datem narození v občance po roce 2535, tak bacha. Vzhledem k tomu, že jsem slušně vychovaný chlapec a na placený sex nemám ani věk, ani pozici a vlastně ani prostředky, všechny tyto informace mám pouze zprostředkované.
Žádné komentáře:
Okomentovat